nemá chybu. fakt.

A delightfully creepy little book. Elements of the story are familiar but it all comes together in a grim but satisfying way.

„V tomhle domě se nedědí peníze ani zlaté prsteny, ani povlečení s vyšitým monogramem, tady nám mrtví po sobě nechávají postele a zášť.“

Je libo strhující, hluboce znepokojivý příběh s hororovými prvky ze Španělska, který zhltnete na posezení? Přesně tohle je totiž Červotoč, debutový román španělské autorky Layly Martínez.
Dvě bezejmenné protagonistky, matka a vnučka, v jednotlivých kapitolách napřeskáčku rozplétají složitou a temnou rodinnou historii spjatou s domem, v němž po generace bydlí, s domem, který je pro ně vězením a který je nepropouští ani po smrti, zároveň ale jako by sdílel emoce žen, které ho obývají. Stěny se chvějí, nábytek se posunuje, schody vrzají a všude se pletou temné stíny, tak pozor na nohy a nedívejte se pod postel.

„Venkovní dveře se přibouchly, aby nemohl odejít. Ošlehl nás závan horkého těžkého vzduchu. V kredenci se rozhrkaly sklenice a talíře. Seshora se začaly ozývat zvuky, jako by se posunoval nábytek, jako by se otvíraly a zavíraly šuplíky. Celý dům zuřil jako my, bylo to znát na každé dlaždici, na každé cihle.“

Jakkoliv je o románu hovoříváno v první řadě jako o hororu a jakkoliv jsou v něm hororové prvky neoddiskutovatelné, osobně jsem ho vnímala hlavně jako jakousi znepokojující fiktivní rodinnou kroniku protkanou určitým folklorním mysticismem a zejména třídní kritikou. Mezi jeho hlavní témata by šlo zařadit třeba mezigenerační násilí, zděděné trauma, misogynii, sociální nerovnosti, chudobu a náboženství. Martínez se povedlo netradičním způsobem využít tradiční prvky narativů ghost story a haunted house.

Autorčin styl je velmi podmanivý a evokativní, rychle plyne a velmi dobře se čte, akorát jsem úplně nepochopila ten interpunkční freestyle v promluvách jedné z postav — resp. jsem z jeho nahodilého použití úplně nerozklíčovala smysl, který by zde měl mít, a přišel mi ve výsledku poněkud zbytečný. Nemůžu ale říct, že by mě to vyloženě rušilo. Tak či tak jde ale bezesporu o povedený text a jsem zvědavá, s čím autorka přijde příště!

WOODWORM by Layla Martínez (translated from Spanish by Sophie Hughes & Annie McDermott) is a women’s horror novella that packs a punch. An unnamed narrator and her grandmother live in their family’s cursed house which was built on a foundation of suffering. The two women are thrust into the public eye after a local boy goes missing. Their house is sentient and vengeful, fueled by the rage of the women inside, and haunted by saints, spirits, and ghosts. This is an eerie, beautifully written story that explores issues of class, violence against women, generational trauma, and revenge. The issues in this novella were inspired by Martínez’ own complicated family history and I hope writing this story was a means of catharsis for her. I really enjoyed the sharp writing, the alternating perspectives between the unreliable narrators (especially the grandmother’s), and the loose ends the reader was left to ponder over. Highly recommend!

Wow. Este libro se te mete debajo de la piel como las sombras de la casa.
Muchísimas cosas a remarcar pero quedé encantada: como cuando habla la nieta el uso de comas es menor, los iconos religiosos usados para maldecir en vez de bendecir ("Manda a tus ángeles sobre ellos, agosta los campos, haz que la cebada venga sin grano y la vid sin uva, no les des descanso ni después de muertos."), la herencia por línea materna y como la casa es un personaje más.
Al finalizar el libro se vuelve al inicio de este y puedes sentir en el pecho la misma carcoma y rabia que las narradoras, celebras el delito final.