40
Šla jsem pomalu: velký bílý činžák, kde jsem bydlila, zaplavovala ledově chladná noční záře a podél rozkopaných chodníků se tyčily černé kostry rozestavěných domů. V ulici, kterou ještě lemovaly louky, bylo cítit únavu nového společenství, které si má osvojit nové zvyky a které ještě neví, kam se bude moci uchýlit nebo najít pomoc — mezi oněmi architekturami vesměs stejnými, v temných prázdnotách oken a obchodů.