s. 14
V době založení vesnice byl José Arcadio Buendía jakýmsi mladistvým patriarchou; dával pokyny k setbě, radil při výchově dětí a chovu dobytka, nevyhýbal se ani tělesné práci a společně s ostatními usiloval o rozkvět obce.
s. 70
Láska je mor.
s. 178
Vytrvalé opakování týchž jmen v dlouhé historii jejich rodu jí umožňovalo dojít k závěrům, které jí připadaly nepochybné. Auerlianové byli samotářští, ale bystrého ducha; José Arcadiové byli vznětliví a podnikaví, byli však poznamenáni tragickým znamením. Jediní, které nebyla s to nikam zařadit, byli José Arcadio Segundo a Aureliano Segundo.
s. 179
[...]; jediné co jim [synům plukovníka Aureliana] zůstalo společného, byl osamělý výraz, vlastní celé rodině.
s. 190
„Tohleto už znám z paměti,“ křičela Úrsula. „Jako kdyby se čas otáčel kolem dokola a my jsme se octli na začátku.“