Scan barcode
A review by bill369
Vodoznaky: zrcadlení času by Joseph Brodsky
4.5
25
Po dvoutýdenním pobytu (dokonce i mimo sezonu) je člověk jako buddhistický mnich – zbaven peněz i sám sebe. V určitém věku a při určitém druhu práce je odpoutanost od sebe sama vítaná, ne-li přímo nezbytná.
34
Teleskopický vjem kontaktu s buněčným nekonečnem existence cizího těla je znám jako něha a je úměrný zřejmě jen počtu buněk, které tělo obsahuje.
56
Každý povrch touží po prachu, protože prach je tělo času, tělo a krev, jak řekl básník; tady už ta touha ale pominula. Teď prach pronikne do nitra předmětů, pomyslel jsem si, splyne s nimi a nakonec je nahradí.
60
Koneckonců, tak jako sám Všehomoucí, i my tvoříme všechno k obrazu svému, neboť nemáme vhodnější vzory; a naše výtvory o nás vypovídají víc než jakákoli zpověď.
77
Espresso na dně hrníčku je patrně jediná černá tečka na míle daleko. Taková jsou tu poledne. Po ránu se světlo opírá hrudí o okenní sklo, a když rozloupne člověku oči jako škebli, běží dál a brnká svými dlouhými paprsky o arkády, kolonády, cihlové komíny, světce a lvy – jako školák běžící s proutkem okolo železného plotu parku nebo zahrady.
103
Oko nepřestává pozorovat skutečnost za žádných okolností, i když k tomu není sebemenší důvod. Otázka zní: Proč? A odpověď: Protože prostředí je nepřátelské. Zrak je nástroj, který člověku umožňuje přizpůsobit se okolnímu prostředí, to však zůstává nepřátelská, ať je přizpůsobení sebedokonalejší.
103
V kráse je útěcha, protože skýtá bezpečí. Nehrozí člověku smrtí, nezpůsobuje mu bolest.
106
Benátky jsou odjakživa milenkou oka. Všechno, co po nich následuje, přináší zklamání. Slza předjímá, co čeká oko v budoucnosti.
129
Opakuji: voda se rovná času a opatřuje kráse dvojníka. My, částečně z vody, sloužíme kráse stejným způsobem. Leštěním vody vylepšují Benátky tvář času, zkrášlují budoucnost. To je posláním tohoto města. Neboť město stojí, zatímco my se pohybujeme. Slze je toho důkazem. My odcházíme, a krása zůstává. Neboť člověk směřuje do budoucnosti, zatímco krása je věčná přítomnost. Slza je pokus setrvat, zůstat a splynout s městem. Ale to je proti pravidlům. Slza je zpětný pohyb, daň, kterou budoucnost platí minulosti. Anebo je to výsledek odečítání většího od menšího: krásy od člověka. Totéž platí i v lásce, protože i láska přesahuje toho, kdo miluje.
Po dvoutýdenním pobytu (dokonce i mimo sezonu) je člověk jako buddhistický mnich – zbaven peněz i sám sebe. V určitém věku a při určitém druhu práce je odpoutanost od sebe sama vítaná, ne-li přímo nezbytná.
34
Teleskopický vjem kontaktu s buněčným nekonečnem existence cizího těla je znám jako něha a je úměrný zřejmě jen počtu buněk, které tělo obsahuje.
56
Každý povrch touží po prachu, protože prach je tělo času, tělo a krev, jak řekl básník; tady už ta touha ale pominula. Teď prach pronikne do nitra předmětů, pomyslel jsem si, splyne s nimi a nakonec je nahradí.
60
Koneckonců, tak jako sám Všehomoucí, i my tvoříme všechno k obrazu svému, neboť nemáme vhodnější vzory; a naše výtvory o nás vypovídají víc než jakákoli zpověď.
77
Espresso na dně hrníčku je patrně jediná černá tečka na míle daleko. Taková jsou tu poledne. Po ránu se světlo opírá hrudí o okenní sklo, a když rozloupne člověku oči jako škebli, běží dál a brnká svými dlouhými paprsky o arkády, kolonády, cihlové komíny, světce a lvy – jako školák běžící s proutkem okolo železného plotu parku nebo zahrady.
103
Oko nepřestává pozorovat skutečnost za žádných okolností, i když k tomu není sebemenší důvod. Otázka zní: Proč? A odpověď: Protože prostředí je nepřátelské. Zrak je nástroj, který člověku umožňuje přizpůsobit se okolnímu prostředí, to však zůstává nepřátelská, ať je přizpůsobení sebedokonalejší.
103
V kráse je útěcha, protože skýtá bezpečí. Nehrozí člověku smrtí, nezpůsobuje mu bolest.
106
Benátky jsou odjakživa milenkou oka. Všechno, co po nich následuje, přináší zklamání. Slza předjímá, co čeká oko v budoucnosti.
129
Opakuji: voda se rovná času a opatřuje kráse dvojníka. My, částečně z vody, sloužíme kráse stejným způsobem. Leštěním vody vylepšují Benátky tvář času, zkrášlují budoucnost. To je posláním tohoto města. Neboť město stojí, zatímco my se pohybujeme. Slze je toho důkazem. My odcházíme, a krása zůstává. Neboť člověk směřuje do budoucnosti, zatímco krása je věčná přítomnost. Slza je pokus setrvat, zůstat a splynout s městem. Ale to je proti pravidlům. Slza je zpětný pohyb, daň, kterou budoucnost platí minulosti. Anebo je to výsledek odečítání většího od menšího: krásy od člověka. Totéž platí i v lásce, protože i láska přesahuje toho, kdo miluje.