14
Dvě Bruegelovy opice
Tak se mi vždycky zdává o matuře;
v okně sedí dvě opice na řetízku,
za oknem lítá nebe
a koupe se moře.

Mám dělat zkoušku z dějin lidstva.
Koktám, nic neumím.

Jedna opice se ironicky baví tím, jak hloupá jsem,
druhá dělá, že spí –
a když po otázce nastane mlčení,
napovídá mi:
řinči řetězem.

44
V Hérakleitově řece
V Hérakleitově řece
ryba loví rybu,
ryba porcuje rybu ostrou rybou,
ryba staví rybu a ryba bydlí v rybě,
ryba utíká z obložené ryby.

V Hérakleitově řece
ryba miluje rybu,
tvé oči – říká – třpytí se jak ryby na nebi,
chci s tebou plout do společného moře,
ó nejkrásnější ze všech na mělčině.

V Hérakleitově řece
ryba si vymyslila rybu nad rybami,
ryba kleká před rybou, ryba zpívá rybě,
prosí rybu o lehčí plavání.

V Hérakleitově řece
já, jednotlivá ryba, ryba trochu jiná
(třebasa než ryba strom a ryba kámen),
píšu občas maličké rybičky,
v stříbrných šupinách tak netrvalé,
že to snad tma rozpaky pomžikává.

52
Boxerem nebýt, a být básníkem,
být odsouzen k nytí na doživotí,
pro nedostatek svalů světu předvádět
budoucí školní četbu – přinejlepším –
ó Múzo! Ó Pegase,
anděli koňský!

82
Jsem pilulka na uklidnění.
Pracuju doma v bytě,
působím v úřadě,
sedám ke zkouškám,
stojím při soudních přích,
pečlivě slepuju rozbité hrnečky,
jenom mě vezmi,
rozpusť pod jazykem,
jenom mě polkni, 
jen mě zapij vodou.

107
Chvála sestry
Moje sestra nepíše básně
a snad už nikdy nezačne psát básně.
Má to po matce, ta nepsala básně,
a rovněž po otci, ten taky nepsal básně.
V sestřině příbytku se cítím v bezpečí:
švagr by ani za nic nepsal básně.
A byť to zní jak dávná zvučná polnice,
nikdo z mých příbuzných nepíše básně.

V sestřiných šuplatech nenajdu staré básně
a v její kabelce ty čerstvě napsané.
A když mě pozve na oběd, tak vím,
že ne proto, aby mi četla básně.
Vaří bez filozofování skvělé polívky
a nerozlívá kávu po rukopisech.

V mnoha rodinách nikdo nepíše básně,
ale když ano – zřídka jenom jeden.
Někdy se poezie řine v slapech generací,
což tvoří ve vzájemných citech nebezpečné víry.

Má sestra ovládá dost dobře prózu – mluvenou.
a všecka její psaná díla, to jsou pohlednice
z dovolené; text rok co rok je stejný:
že až se vrátí,
tak mi všecko,
všecko,
všecko vypoví.