I've heard a lot about the author of the book and since the name of the book translated to English is November and it currently is November, I thought it's the perfect time to read it. It was a good decision.

My favourite character is Magda. She's shrewd, responsible and strong. The most admirable characteristics a person can have. She's been through a lot since she was a child she had to act like an adult and think like one. Yet she learned to play their game by their rules and she nailed it! She has her faults, but who doesn't? Plus it seems to me she's trying to be better. From the description, she seems like a true icon and I wouldn't mind her being my role model. Since the ending was quite open I hope things get better and that she will be able to heal from all the things that happened to her. You got this Magdo.

The theme is thought-provoking and I delight in that. It's about how things could look like if the revolution in 1989 went wrong and Eastern Bloc didn't fall apart. It captures the life of a family living through these events and how it affected them. It's shocking and sometimes so harsh it's hard to realize this was a reality for many and in some cases it still is. In my opinion, the author compiled the theme well. I love how the book is written and in only 300 pages she got me rooting for and feeling something towards the characters.

My favourite part of the book was Magda's life in the facility, however, there aren't any lines in particular from this part of the book I would like to share. The lines that got to me are from the epilogue, which is the last letter. Epilogue:

Moje milá Leničko,
tak jsem začínala dopisy, které jsem své holčičce posílala z vězení. Celkem jsem jich napsala dvacet šest. Nevěděla jsem, že se k tobě nedostanou, neměla jsem tušení, že tě vzali mým rodičům a dali do ústavu.
   Myšlenky na tebe a tvého bratra mi daly vůli přečkat osamění a ubíjející jednotvárnost patnácti let strávených ve vězení. Těch pár řádků, které jsem ti směla napsat, představa, že je budeš číst, a naděje, že po mém propuštění budeme zase spolu, mi pomáhaly přežít. Děkuji ti. Byla jsi mé světlo v temnotách a nikdy ti za to nepřestanu být vděčná.
   Máš právo se zlobit, že jsem tě po propuštění nehledala. Nechala jsem se přesvědčit, že vyrůstáš v náhradní rodině a jsi šťastná. Bála jsem se riskovat, porušit podmíněné propuštění a pátrat po tobě. Byla to chyba, kterou si nikdy neodpustím.
   A neodpustím si ani to, že když ses minulý měsíc objevila, nechala jsem tě znovu odejít. Zaskočilo mě, že jsem tě nepoznala. Překvapily mě tvé otázky, tvůj hněv...
   Jsi v životě úspěšná a já jsem na tebe pyšná. Máš svůj život, práci, budoucnost. Pochopím, když nebudeš stát o matku, která strávila tolik let ve vězení. Ale já jsem tehdy věřila, že dělám správnou věc, a vlastně si to myslím dodnes.
   Přesto tě prosím, napiš mi, nebo ještě lépe — přijeď. Mám ti toho tolik co říct. I když jsme nebyly spolu, byla jsi a napořád budeš součástí mého života. Neodháněj mě od sebe.
   Mám a vždycky tě budu mít moc ráda.

Tvoje maminka

 

The ending did say a lot but still, I don't know if things will stay the same, or they will be better. I guess I'll just have to hope.

In just 300 pages ´the story got to me. I was crying just a little, but the story was strong, the writing was marvellous and the theme was gripping. However, I could predict the plot a little. While writing this I'm still not sure if that's a reason to not give five stars, because it's important to realize I could predict it just in general and with how the book was written it couldn't be done otherwise. In the end, I wasn't bored and knowing stuff honestly got me even more interested, so perhaps in this case it's a positive thing.