Scan barcode
A review by bill369
Nabíledni prázdno by Vladimíra Čerepková
s. 79–80
***
(Rozhovor Jany Natanové)
Prosím, co mi můžeš říci na to, že o tobě říkají, že jsi představitelka tzv. beatnické společnosti?
Já se vůbec jako beatnik necítím.
Pokračuješ v tomto způsobu psaní?
Píši denně a hodně, ale v tom, co bylo, nepokračuji.
Pamatuješ se, kdy jsi prvně publikovala? A jak k tomu došlo?
To by bylo děsně dlouhé a nedá se to vyprávět. Je to už fakt moc dávno, ale určitě to bylo v Mladém světě.
Chystáš se vydat nějakou sbírku?
Pracuji i na sbírce básní, která však není ještě hotova. Myslím, že ji budu mít hotovou v únoru. Sbírka vyjde v Mladé frontě.
Jsi optimista, nebo pesimista?
Jsem šílený optimista.
Kde myslíš, že se bere v mladých lidech tolik pesimismu?
Pesimismus vyplývá z doby. Ale nerada bych o tom hovořila.
Co děláš?
Nedělám.
Jaké téma máš nejraději? O čem se ti nejlépe píše?
Nejraději píši o opravdových rybách a o koních.
Jaký je podle tebe světový problém číslo 1?
Nevím, co se děje ve světě, nezajímá mě to.
Co říkáš vinárně Viola?
Viola je skoro vždycky průšvih.
Máš ráda civilizaci?
Jsem na civilizaci zvyklá, a tak nemohu říci, jestli ji mám ráda nebo ne.
Chtěla bys žít někde na opuštěném ostrově?
Podle toho s kým.
Dostal se ti do ruky časopis Divoké víno? Co bys nám k tomu řekla?
Četla jsem ho, ale už se na to vůbec nepamatuji.
s. 88
Proč jste odjela do Francie?
Protože před její ambasádou nebyla taková fronta. Bylo to narychlo; francouzsky jsem neuměla. Prostě amputace.
s. 93
Váš otec byl důstojník Rudé armády?
Nevím, kde se vzala fáma, že můj otec byl důstojník Rudé armády.
Stojí to ve Slovníku zakázaných autorů.
Nejenom tam, to je všude. Je to nevyvratitelné, ačkoli já jsem toho člověka v životě neviděla, netuším, kdo to byl, nemám jedinou jeho fotografii a nevím, zdali to byl ruský voják, či někdo jiný.
s. 100
Kdy jste se rozhodla Prahu opustit?
To je druhá věc, jako s tím otcem z Rudé armády. Všude je napsáno, že jsem odjela v roce 1969, ale já odjela v září 1968 – měsíc po tom všem, než jsem si vyřídila pas.
s. 109
Tvé první sbírce vévodí motiv ryby, který se v obměnách objevuje v celém tvém díle. Co pro tebe znamená?
Ryba je svobodná, může si plout, kam chce. V mé mysli nemá žádné hranice. A celý svět pod vodou je úžasný a tajuplný. Byla to také předpověď toho šíleného mlčení v rodném jazyce, které přišlo v emigraci. Básnické podvědomí může předpovědět události, které teprve nastanou.
***
(Rozhovor Jany Natanové)
Prosím, co mi můžeš říci na to, že o tobě říkají, že jsi představitelka tzv. beatnické společnosti?
Já se vůbec jako beatnik necítím.
Pokračuješ v tomto způsobu psaní?
Píši denně a hodně, ale v tom, co bylo, nepokračuji.
Pamatuješ se, kdy jsi prvně publikovala? A jak k tomu došlo?
To by bylo děsně dlouhé a nedá se to vyprávět. Je to už fakt moc dávno, ale určitě to bylo v Mladém světě.
Chystáš se vydat nějakou sbírku?
Pracuji i na sbírce básní, která však není ještě hotova. Myslím, že ji budu mít hotovou v únoru. Sbírka vyjde v Mladé frontě.
Jsi optimista, nebo pesimista?
Jsem šílený optimista.
Kde myslíš, že se bere v mladých lidech tolik pesimismu?
Pesimismus vyplývá z doby. Ale nerada bych o tom hovořila.
Co děláš?
Nedělám.
Jaké téma máš nejraději? O čem se ti nejlépe píše?
Nejraději píši o opravdových rybách a o koních.
Jaký je podle tebe světový problém číslo 1?
Nevím, co se děje ve světě, nezajímá mě to.
Co říkáš vinárně Viola?
Viola je skoro vždycky průšvih.
Máš ráda civilizaci?
Jsem na civilizaci zvyklá, a tak nemohu říci, jestli ji mám ráda nebo ne.
Chtěla bys žít někde na opuštěném ostrově?
Podle toho s kým.
Dostal se ti do ruky časopis Divoké víno? Co bys nám k tomu řekla?
Četla jsem ho, ale už se na to vůbec nepamatuji.
s. 88
Proč jste odjela do Francie?
Protože před její ambasádou nebyla taková fronta. Bylo to narychlo; francouzsky jsem neuměla. Prostě amputace.
s. 93
Váš otec byl důstojník Rudé armády?
Nevím, kde se vzala fáma, že můj otec byl důstojník Rudé armády.
Stojí to ve Slovníku zakázaných autorů.
Nejenom tam, to je všude. Je to nevyvratitelné, ačkoli já jsem toho člověka v životě neviděla, netuším, kdo to byl, nemám jedinou jeho fotografii a nevím, zdali to byl ruský voják, či někdo jiný.
s. 100
Kdy jste se rozhodla Prahu opustit?
To je druhá věc, jako s tím otcem z Rudé armády. Všude je napsáno, že jsem odjela v roce 1969, ale já odjela v září 1968 – měsíc po tom všem, než jsem si vyřídila pas.
s. 109
Tvé první sbírce vévodí motiv ryby, který se v obměnách objevuje v celém tvém díle. Co pro tebe znamená?
Ryba je svobodná, může si plout, kam chce. V mé mysli nemá žádné hranice. A celý svět pod vodou je úžasný a tajuplný. Byla to také předpověď toho šíleného mlčení v rodném jazyce, které přišlo v emigraci. Básnické podvědomí může předpovědět události, které teprve nastanou.