Vlastně mě hrozně mrzí, že byla Lea takovým zklamáním. Knížku jsem si chtěla přečíst už na Wattpadu a nějak jsem se k tomu nedostala, takže jsem byla nadšená, když jsem zjistila, že budu moct autorku podpořit koupí knihy. A ta obálka! Anotace taky zněla úžasně. Bohužel jsem pak knihu otevřela...
Asi nemám nic nového, co už nebylo řečeno v ostatních recenzích, ale taky se stavím za špatné postavy a ještě horší vztahy, plytký děj a nevypsanou prózu. Snad nikdy jsem si při čtení tolik neuvědomovala vlastní víčka lol

Kromě už zmíněných věcí byl taky neskutečně iritující všudepřítomný sexismus. To se týkalo nejen postav, ale i neřečených myšlenek Ley, a znělo to jako i autorky. Pardon, ale aby byla svalnatá žena *několikrát* popisována jako příšera? Aby byla jakákoliv žena popisována jako příšera? Ne, děkuju. 

Další věc, která mi opravdu drhla, byly Leiny casual sebevražedné myšlenky. Nejen, že se svému pokusu o vraždu další ráno smála (pokusu o vraždu, protože si vzala někoho, kdo jí byl nesympatický. No tak holka, to není zas takový drama), ale po zbytek knihy měla ke své potenciální smrti naprosto lhostejný přístup?? Kdyby se příběh víc zabýval Leinou psychologií a bral takové téma tak vážně, jak by se brát mělo, tak dobře. Nic z toho jsem ale nepotřehla.

Když už jsme u Leiny naprosté lhostejnosti k vlastní smrti, to jako nikdo nic nedělá proti vzkvétajícímu obchodu s (naporcovaným) bílým masem?? Thomas, doslova nejlepší válečník co kdy byl, je a bude, projíždí vesničkou kanibalů a řekne jen to, že lidi, co do té vesnice přijdou, si měli dát pozor na cestu a je to jejich chyba?? Ve vlastním městě má čtvrť, kde se tohle všechno volně provozuje, za celou dobu neřekne ani slovo ohledně toho, že s tím bude něco dělat?? 

Lea viděla naživo porcování jiného člověka, ale jakmile je ona sama v bezpečí, tak celý problém vypustí z hlavy místo toho aby se, já nevím, třeba snažila říct Thomasovi aby s tím něco dělal?

A nakonec, nemůžu si to odpustit, co měly znamenat indické tradice, které se jen tak objevily v sousedním království? Autorka se ani neinspirovala, prostě doslova napsala, že tam lidé nosí sárí a bindi?? Chápu, že byla kniha psaná v trochu jiné době, kdy se kulturní apropriace tolik neřešila, stejně mi to ale dost drhlo. Navíc to nedávalo smysl ani co se týče toho světa? Proč jsou všechny země fiktivní a pak je tu Indie s fiktivním názvem?? A pak se tu náhodně v textu objevily Pohádky tisíce a jedné noci, to už mě ani nenaštvalo, to už mě prostě pobavilo. 
I přes to všechno se ale kniha čte poměrně dobře, i když na konci už jsem začínala být unavená z toho, že se tam hodně věcí opakuje. Nebyla to hrozná kniha, ale kdyby zůstala na Wattpadu, nic by se nestalo.