s. 13
Pořád

Neúnavně po celý den sněží
jako by chuligáni ubili
lahvemi od piva
na nebesích labuť
a smutné peří dolů padalo.

Tolik se bojím ticha do němoty,
té tíhy na stromech a věčnosti,
co v lidech přestala.
A nestydím se ani za nehet
za svoji úzkost, bože, ty to víš.

Padá to na mne tiše, beze slova,
jak marná lítost,
aspoň té jsme schopni,
a na laskavé slovo čekáme,
zatímco venku, za oknem to padá.

A pořád dál a hůř.

s. 49
Převozné pro Charóna

Poslední měďák slyším pod jazykem.
Přemýšlím marně, kam jsem zlato dal.
Venku je noc a nachýlené hlohy
za oknem pustily se v cval.

Ještě jsem dole láskou ojíněný.
Od sebe na dlaň ležíme tu dva.
A chutnám pomě hořkou pravdu mědi,
poslouchám naznak, jak z nás ubývá.

s. 59
Druhá báseň o Brně

Pro nový strach ten starý opadává.
Divoké hrdličky se smějí na střechách,
dokonce poštolka,
už i ta poštolka si krouží nad Brnem
tichá jak rovnováha ticha.

Snad bychom měli vyklidit to město,
zanechat všechno krásně pomýlené
na pospas sobolům.
Hle, Brno zabírají hbití rorýsi
a nepatřičná touha bere za loket.