Scan barcode
A review by bill369
Let Let 1 by Bohumila Grögerová, Josef Hiršal
5
(...); už nabyly zřetelnosti, už nabyly tváří; každým gestem, slovem i myšlenkou míříme nevědomky k místu i k okamžiku, jež byly určeny jako průsečík, jako střet; (...)
13
Marxistické fretky nelze zkrotit ani ochočit.
22
– protáhnout flámy? To má být rada? Zní to jako pitomý vtip, ani smát se tomu nedá, spíš mne to uráží; kavárny, vinárny, bary – to je jeho svět; já miluju procházky, tenis, hory; cigarety, kafe, víno – to je jeho; já ráda mléko, ovoce, zeleninu; alkohol mi nechutná; vysedávání a debaty v rauši, anekdoty – to je pro mne ztráta času; já potřebuju pohyb a fyzickou práci; mně dělá radost učit se, chodit na přednášky, do knihoven; nemáme prostě společného naprosto nic, ani tu četbu; já Unamuna, Nietzscheho, Schopenhauera, Rádla – a on? bůhvíco; (...)
138
– Co? Takříkajíc optimismus bez pověr a iluzí. Život je dycky nesmírně krásnej – i když je třeba plnej Jáchymov. – Seš snad ty v tom Jáchymově? – Ne, já jsem tady v propagaci a děkuji ti za to. Byl jsem v padesátým jenom osm měsíců ve fabrice. A ani tam bych už nechtěl. Ale Franta by tak připrcávat nemusel. – Já to pokládám za velkou poezii. – Já ne!
251
– sněží a sněží. Okraje modrých šlépějí se bortí. Mrazivý večer. Vlhký, těžký sníh. Pak ostrý cvrkot domovního zvonku. V pružných plamenech známé čelo ze sna. Vlahá dlaň lampy. Hudba z rádia. Hovoří trýzeň, našeptává slast. Ty známé zdi jakoby krvácely, jakoby si tu brousil šavle požár. Šumoty mušlí, blyskotání ryb. Hlasy z rádia. Chuť tresčích jater. Na patře. Na jazyku. Za oknem sněží. Zdi jsou opět bílé. Tlumený šepot, peří mlčení. Čas přesypá se a noc táhne dál. Melancholie, vítr z dětství, něha. Chuť tresčích jater. Na patře. Na jazyku. Našedlá, hebká vata usínání. Rádio mlčí. A noc táhne dál. Ztraceni v kresbách, ve zježených lesích. Přízraky? Víly? Bludné hlavy skal? A nový stesk a nové objetí. Hluboká, stinná, černá studna spánku. Namísto dna zvlněné jezero. Hlas z rádia. Kopřivy břeskné hudby. Šeré schody a zakvílení dveří. Sněží a sněží. Okraje modrých šlépějí se bortí. Jízlivý úsvit. Vlhký, těžký sníh
(...); už nabyly zřetelnosti, už nabyly tváří; každým gestem, slovem i myšlenkou míříme nevědomky k místu i k okamžiku, jež byly určeny jako průsečík, jako střet; (...)
13
Marxistické fretky nelze zkrotit ani ochočit.
22
– protáhnout flámy? To má být rada? Zní to jako pitomý vtip, ani smát se tomu nedá, spíš mne to uráží; kavárny, vinárny, bary – to je jeho svět; já miluju procházky, tenis, hory; cigarety, kafe, víno – to je jeho; já ráda mléko, ovoce, zeleninu; alkohol mi nechutná; vysedávání a debaty v rauši, anekdoty – to je pro mne ztráta času; já potřebuju pohyb a fyzickou práci; mně dělá radost učit se, chodit na přednášky, do knihoven; nemáme prostě společného naprosto nic, ani tu četbu; já Unamuna, Nietzscheho, Schopenhauera, Rádla – a on? bůhvíco; (...)
138
– Co? Takříkajíc optimismus bez pověr a iluzí. Život je dycky nesmírně krásnej – i když je třeba plnej Jáchymov. – Seš snad ty v tom Jáchymově? – Ne, já jsem tady v propagaci a děkuji ti za to. Byl jsem v padesátým jenom osm měsíců ve fabrice. A ani tam bych už nechtěl. Ale Franta by tak připrcávat nemusel. – Já to pokládám za velkou poezii. – Já ne!
251
– sněží a sněží. Okraje modrých šlépějí se bortí. Mrazivý večer. Vlhký, těžký sníh. Pak ostrý cvrkot domovního zvonku. V pružných plamenech známé čelo ze sna. Vlahá dlaň lampy. Hudba z rádia. Hovoří trýzeň, našeptává slast. Ty známé zdi jakoby krvácely, jakoby si tu brousil šavle požár. Šumoty mušlí, blyskotání ryb. Hlasy z rádia. Chuť tresčích jater. Na patře. Na jazyku. Za oknem sněží. Zdi jsou opět bílé. Tlumený šepot, peří mlčení. Čas přesypá se a noc táhne dál. Melancholie, vítr z dětství, něha. Chuť tresčích jater. Na patře. Na jazyku. Našedlá, hebká vata usínání. Rádio mlčí. A noc táhne dál. Ztraceni v kresbách, ve zježených lesích. Přízraky? Víly? Bludné hlavy skal? A nový stesk a nové objetí. Hluboká, stinná, černá studna spánku. Namísto dna zvlněné jezero. Hlas z rádia. Kopřivy břeskné hudby. Šeré schody a zakvílení dveří. Sněží a sněží. Okraje modrých šlépějí se bortí. Jízlivý úsvit. Vlhký, těžký sníh