128
Obratem jsem se vyděsil, že jsem mluvil francouzsky. A k ještě většímu úžasu jsem shledal, že se s maďarštinou loučím smířeně, pak s úlevou a nakonec jsem byl skoro šťastný. Guanabara, zamumlal jsem, goiabada, Pão de Açúcar. Řekl jsem arrivederci, uprostřed ulice jsem začal mluvit německy a vzpomněl jsem si na pár slov dokonce i z turečtiny. Uždiboval jsem po slůvkách z jazyků, které jsem kdy poznal, tak trochu jako když čerstvě nezadaný člověk vyrazí na obhlídku svých bývalých přítelkyň.