12
Bůh chtěl, abych byl exaltovaný. Moje strašné neštěstí nespočívá v tom, že jsem exaltovaný, nýbrž v tom, že se už neumí latinsky a že mně zemřela Pavla Kytlicová.

13
Kdyby se ještě umělo latinsky, vědělo by se, že jest propastný rozdíl mezi omnia a mezi omnes. Nebýti tohoto rozdílu,  byl by mohl říci Kristus: Bože můj, proč jsi mne opustil?

16
V životě svaté Felicity 6. března čteme tyto věty: Cumque in partu laborans doleret, ait quidam de custodibus: Quae sic modo doles, quid facies, objecta bestiis? Cui illa: Modo ego patior, illic autem alius erit in me, qui patietur pro me, quia et ego pro illo passura sum.
V „Mém Očistci“ na str. 65 můžete čísti: Jedna taková osoba zvolala ve svých mukách: Kdo to za mne trpí? A jiná osoba jí odpověděla: Blahoslavený ten, za koho trpíš!

40–1
Potom přijel vlak a všecko se zachumlalo a ztratilo jako motýl v bouři. Tu bouři nikdo neviděl, ale já ji prožíval jak chcípající pes a takto jsem se v duchu modlil: „Ježíši Kriste, smiluj se nad tou duší, kterou miluji a dej jí světlo, aby uviděla, jak jsem ubohý!“ Takto se modlím už dvě léta a Bůh mne neslyší.

52
Přítel Karel Veselý, pokladník Živnostenské banky v Karlových Varech, ze všech lidí světa mně nejmilejší člověk, poněvadž miluje svou dceru Maryon, moji budoucí milenku, až budu v hrobě, neboť já věřím v život věčný a vím, že všechna stehna z hrobu povstanou a mezi nimi také dvě stehna, která jsem toužil líbati a Bůh mi je přiřkne, poněvadž je spravedlivý a moje věčná blaženost bude pozůstávat v tom, že se mně na věky dovolí líbat tato dvě stehna, docela nahoře, docela u kořenů, poněvadž jsem básník a katolický kněz a prokletý člověk.

53
Ich verzeihe Ihnen, Herr B. M. P., vom Herzen, aber die Wunden sind zu tief und füchterlich, auf dass ich vergessen könnte.