s. 28
Jsou dva způsoby, jak doma přes okno pozorovat déšť. První spočívá v upírání pohledu na jakýkoli pevný bod v prostoru a sledování, jak ve vybraném místě prší a prší; tento způsob přináší mysli odpočinek, nenavozuje žádné myšlenky o účelu pohybu. Druhý od pohledu vyžaduje více pružnosti: znamená sledovat očima dráhu jediné kapky od chvíle, kdy vnikne do zorného pole, až do okamžiku, kdy se její obsah rozptýlí na zemi. Tak je možné si představovat, že pohyb, zdánlivě tak bleskurychlý, tíhne v podstatě k nehybnosti, a že ačkoli se někdy může zdát velmi pomalý, v důsledku vede těla nepřetržitě k smrti, totiž nehybnosti. Olé.
s. 55
Oba jsme leželi v posteli, nohy měli pod pokrývkami propletené, listovali jsme ženským časopisem, co si Edmondsson přivezla z Paříže. Obracel jsem stránky a ona mě občas vracela zpátky, zastavovala mi ruku, aby se podívala na nějakou fotografii. Bezcílně jsme procházel všechny ty hadříky, sdělovali si názory na šaty, kostýmy, propínací svetry. Hodnotili krásu manekýnek. Když se mi některá z dívek líbila, a Edmondsson ne, pokrčila rameny. Pohoršeně.
s. 65
Když jsem se ráno probouzel, pozoroval jsem přes zavřená víčka nadcházející den, vypadal jako tmavé moře, nekonečné moře, nenávratně strnulé.