s. 151–2
Seděla jsem na prahu. Rozrušením jsem byla bez sebe. Polobotka ležela na rohožce, druhou jsem měla pořád na noze. Takhle jsem seděla dlouho. Pokoušela jsem si utřídit myšlenky. Kdybych kouřila, byla bych kouřila. Chtěla jsem vidět Søndermarken.
s. 160
Spousta věcí zní krásně, spousta věcí by tam klidně být mohla. Můžete tam dát skoro všechno. Ale musí to mít nějaký důvod. Každý blb dokáže na scénu uvést srandovního chlapíka v klobouku.