37
Hořím. Chvílemi mi zpod nehtů vyrážejí modravé plamínky. Jsem podzemní důl, rozvětvená síť šachet a slojí. Doutná to v něm a praská, ustavičně někde hrozí propuknout otevřený oheň. Jsem na stráži. Jakmile místní teplota někde nepatrně přestoupí přípustnou hranici, soustřeďuji všechny síly do toho místa, využívám všech důmyslných zařízení, odvzdušňuji, razím nové štoly, přerušuji tam běžné práce, obklopuji ono místo zvýšenou pozorností a snažím se mu všemožně upravit vhodné podmínky. Po čase se hořkost zmírňuje, pohotovost je odvolána, práce pokračují. Především se snažím předvídat a předcházet podobným nehodám.