s. 9
Adorno – Theodor W. Adorno
Selbstverständlich ist, daß nichts selbstverständlich ist.
(Je samozřejmé, že samozřejmé není nic.)
s. 10
Andělé – Judaismus
Andělé nemají klouby.
(Henoch si zachoval jisté lidské vlastnosti, např. má klouby.)
s. 13
Aristokracie – Fernando Pessoa
Aristokrat je ten, kdo nezapomíná, že nikdy není sám; proto také k aristokracii patří etiketa a protokol.
. – B. Grögerová
Nikdy nejsi sama: jsi divadlem pro oči andělů.

Asociace – Siegfried J. Schmidt
Kdo není vystaven teroru asociací?
s. 14
Báseň – Christopher Fry
Báseň je jazyk, jímž člověk zkoumá svůj vlastní úžas.

Baudelaire – Charles Baudelaire
Příliš časté podávání ruky kazí charakter.
s. 15
Bisexualita – B. Grögerová
Zenovým znakem je dvojbřitá sekyra, symbol sexuality.

Bolest – B. Grögerová
Bolest je prožitek, který spojuje lidské bytosti se zvířaty, ta jazyk nepoužívají. Oběti krutosti, trpící lidé, nemají proto v jazykovém vyjádření velké možnosti. – Jazyk, který oběti užívaly, dnes již nefunguje a ony trpí tolik, že nedokážou dát dohromady nová slova.
.
Bolest není lingvistická.
s. 22
Čiladze – Othar Čiladze: Půjdu za svým hněvem
V zemi, která je předem smířená se svým pádem, je každý hlas, který burcuje k bdělosti, hlasem blázna.
s. 24
Člověk – Marcel Proust
Náš včerejšek bude udiven naším zítřkem, neboť bytí duše je stálý růst, stálá změna.
s. 26
Domov – B. Grögerová
Mám-li se cítit doma, musím se převléct do domácího; nesnesu chodit doma v těch šatech a botách jako venku – to bych pak ztratila prožitek z toho být doma a prožitek být venku.
Jako děvče jsem měla šaty do školy, na svátek – do kostela a na doma. V patnácti k nim přibyly taneční. Striktně a posvátně jsem dodržovala jejich účel.
s. 32
Gombrowicz – B. Grögerová
Deníky: str. 141–144, str. 145, str, 159–160, str. 231–232
Výborně napsané!

Handke, Peter – Peter Handke
Es ist, als ob man sich bücken mußte, um weiterleben. (Jako by se člověk musel hrbit, aby mohl dál žít.)
.
Ohne Gepäck sein wollen, das Glück der freien Hände (Snaha být bez zavazadel, štěstí prázdných rukou.)
 .
Die größte Widerstandswaffe: Geistesabwesenheit (Nejlepší zbraň odporu: duchanepřítomnost)
s. 33
Herodot – B. Grögerová
Nedělní vydání New York Times má 630 stran, prům. 3500 slov à strana, asi 2,2 milionů slov. U Herodota je 9 slov na řádku, 37 řádků na stránce, celkem 210 456 slov.
Herodot na svém díle pracoval celý život, procestoval velký kus tehdy známého světa, byl spřátelen se Sofoklem a předčítal na jedné z olympiád.
Nedělní vydání NY Times má 10x víc slov než celé zachované Herodotovo dílo, které znamenalo souhrn vědomostí o světě, souhrn Herodotova života a zkoumání, souhrn kultury celé jedné epochy. NY Times (nedělní) váží 2 kg, vychází 52x do roka v milionových nákladech (za Herodotova života by vyšly cca 3000x); dnes není jednotlivec schopen zvládnout písemné zprávy o světě stejně tak, jak za Herodota jednotlivec nebyl s to zvládnout svět jako takový.

s. 34
Historie – Leszek Kołakowski
Historii se učíme nikoli proto, abychom věděli, jak si počínat a jak uspět, nýbrž proto, abychom poznali, kdo jsme.
s. 43
Jazyk – B. Grögerová
Jazyk jako médium lidského vědomí vždycky přispíval a působil na změny v něm. Možná si to dnes uvědomujeme víc než jindy.
s. 46
Klasicismus – John Middleton Murry
Katolicismus ztělesňuje princip nedotknutelné duchovní autority mimo jednotlivce; to je také princip klasicismu v literatuře.
s. 47
Kultura – Alfred North Whitehead
Osobní kultura je myšlenková aktivita a vnímavost ke kráse a lidskému cítění. Zlomky informací nemají s tím nic společného. Pouze povšechně informovaný člověk je nejneužitečnější otrava na zemi. Co má být naším cílem, je člověk, který má jako osobní kulturu, tak odbornou znalost v určité oblasti.

Kultura – Thomas Stearns Eliot
Autarkie v kultuře neplatí jako obecný zákon. Kultura určité země má naději na přežití jedině tehdy, neuzavře-li se před kulturou jiných zemí. Jestliže se však separace jednotlivých národních kultur v rámci Evropy jeví jako nebezpečí, pak stejným nebezpečím by bylo i sjednocení vedoucí k jednotvárnosti. Rozrůzněnost je stejně důležitá jako jednota.
s. 50
Literatura – B. Grögerová
Úkolem literatury je říci to, co jazyk říci nedovede, ale o čem píšící předpokládá, že to má být schopen říci. Musí do jazyka vnést idiom, který tento jazyk dosud neznal, prodloužit linii tělesnosti v linii literárního výrazu.
s. 53–4
Miller, Henry– Herny Miller
Ich habe große Ehrfurcht von dem Wort, weil dahinter etwas steckt, das ich Magie nenne. – Übrigens können Worte eine Handlung, einen Gedanken nach sich ziehen anstatt umgekehrt. (Cítím velkou úctu ke slovu, protože se za ním skrývá cosi, co nazývám magie. – Slova ostatně za sebou mohou přitáhnout nějaké jednání, nějakou myšlenku, nikoli naopak.)
.
Ich schreibe, das ist das Wichtige. Nicht was ich, sondern daß ich geschrieben habe. Weil das mein Leben ist, zu schreiben. Am wichtigsten ist der Akt selbst. – Habe ich aufgedeckt, was in mir war? Darum geht es. Und natürlich weiß ich nicht, was in mir ist. (Píšu, a to je důležité. Nikoli co, ale to, že jsem psal. Protože psát je můj život. Nejdůležitější je akt sám. – Odkryl jsem, co ve mně bylo? O to jde. A přirozeně nevím, co ve mně je.)
.
Ich sehe den Künstler als einen Menschen, der die Dinge nur neu ordent. Arthur Rimbaud sagt: „Kein Mensch hat jemals etwas erschaffen.“ Der Mensch ist kein Schöpfer. Er stellt die Dinge nur um, ordnet sie neu, mehr nicht. (Umělec je pro mě člověk, který věci pouze nově pořádá. Arthur Rimbaud říká: „Žádný člověk nikdy nic nestvořil.“ Věci jen předělává, nově je pořádá, víc nic.)
.
Kein Mensch brächte ein Wort zu Papier, wenn er den Mut hätte, seiner Überzeugung entsprechend zu leben. – Bücher sind tote menschliche Hanglungen,“ sagte Balzac. (Nikdo by nesvěřil papíru jediné slovo, kdyby měl odvahu žít ve shodě se svým přesvědčením. – „Knihy jsou mrtvé lidské činy,“ řekl Balzac.)
.
Warum ich die Chinesen und ihre Weisheit liebe? Weil das Denken und die schöpferische Arbeit für sie ein Spiel ist. (Proč miluji Číňany a jejich moudrost? Protože myšlení a tvůrčí práce pro ně představuje hru.)
s. 58
Nemoc – B. Grögerová
Nemoc otevírá bránu do skutečnosti, jež zůstává uzavřena zdravému pohledu.
s. 59
Novák, Ladislav – Ladislav Novák
Nehlásám návrat do dávných časů, jen této příliš uspěchané, přímočaré a pravoúhlé době chci připomenout půvaby křivky…

Novověk – B. Grögerová
Novověkou zaměřenost lidského života nejlépe vystihuje slovo „mít“… Snaha „mít“ neznamená nic jiného než snahu ovládnout vnější svět, který se zároveň stal téměř výlučným předmětem lidského zájmu. Podobný rys bychom ve středověku hledali marně. Středověk se spíše snažil „být“ – pečoval o duši a její spásu, čili jinak řečeno, lidem ve středověku nešlo o ovládnutí světa, nýbrž o náboženskou jistotu, o metafyzické myšlení.
s. 61
Peníze – B. Grögerová
S penězi není tak dobře,
jako je bez nich zle.
s. 62
Picasso – Pablo Picasso
Dílo, které člověk tvoří, není nic jiného než forma deníku.
s. 63
Práce – B. Grögerová
Když pracuji, to znamená, dělám to, co chci, co musím, co je víc než má povinnost, pak mne to velice chrání před nebezpečnými depresemi a propady do splínů, nejistot a kolísání.

Pravda – B. Grögerová
Jeden lotr mi řekl, že pravda řecky znamená „mrija“. (Mrija – ukrajinské slovo znační značí sen, výmysl, fantazie.)
s. 74
Text – B. Grögerová
Struktura textu se má podobat struktuře děje, jejž text popisuje.

Text – Siegfried J. Schmidt
Gefragt, welche Texte ich schreiben möchte, würde ich antworten: Texte, die aus lauter ersten Sätzen bestehen. (Na otázku, jaké texty bych chtěl psát, bych odpověděl: texty, které se skládají ze samých prvních vět.)

Tibetský buddhismus – B. Grögerová
Tibetský mnich musí vidět sám sebe jako „ohromnou svítící kostru, z níž šlehají tak velké plameny, že zaplní prázdnotu veškerenstva“.
s. 76
Umění Balijců – B. Grögerová
Obyvatelé Bali říkají: „Nemáme žádné umění. Vše, co děláme, děláme nejlíp, jak dovedeme.“
s. 77
Umění 70. let –B. Grögerová
Výtvarná aktivita umění 70. let spočívá v těchto směrech: abstraktní lyrismus (École de Paris), nový realismus (postdadaismus, realita městská a všedního dne), nová figurace (Salon mladého malířství, narativní figurace), Fluxus (umění na hraně života), následně a souběžně na konci 60. let: nová abstrakce (Supports / Surfaces a Minimal Art), art pauvre, body art (tělesné umění), koncepční umění (umění ideje, umění jako zamyšlení nad uměním), poštovní umění (umění formou korespondence), narativní umění (text spolu s obrazem) a hyperrealismus.
s. 78
Uroboros – B. Grögerová
Had zakousnutý do vlastního ocasu.
s. 81
Vliv – J. W. Goethe
Vliv nic netvoří, jenom probouzí.
s. 82
Werte – B. Grögerová
Werte gegen Werte?
Worte gegen Worte! (Významy proti významům? – Kdepak! – Slova proti slovům!)
s. 84
Žena – B. Grögerová
Žena je bránou k magickému světu. Ženy jsou zdrojem duší. V nich ustavičně dále působí proces tvoření.
s. 85
Životní perspektivy – B. Grögerová
Člověk se musí celý život snažit zvětšit si úhel životní perspektivy.
s. 88
Metafory, jichž B. Grögerová užívá, když zde mluví o své práci, zdůrazňují nejprve racionální a konstruktivní charakter tvůrčích procesů: „Pro mne je psaní jako stavění domů. Dům předpokládá plán. I moje psaní vyžaduje konstrukci, přehlednou a doslova průhlednou. Teprve při psaní ji obalím masem slov, takže surový půdorys není nápadný. Hotový text si však na něj uchovává vzpomínku. Čím zřetelnější, tím lepší. Konstrukce, tedy myšlenka a směr textu, není pochopitelně libovolná. Je dvojčetem tématu, někdy je s tématem totožná.“